Pomozte ptáčatům překonat zimu

I když se předpovědi meteorologů o tuhé stoleté zimě zatím nezačaly naplňovat, ptáčata, která přes léto obývala les, začínají sondovat v okolí našich příbytků.

Každý, kdo přes zimu přikrmuje ptáčata ví, že si velmi dobře pamatují, kde je loni čekala hojnost potravy. Čvirikají a přelétají z místa na místo a čekají, až se odložené krmítko opět objeví na původním místě. Pokud jsme se rozhodli přemístit ho na nové, chvíli jim trvá, než si na něj zvyknou. Přijali naši pomocnou ruku a očekávají ji opět. Bez ohledu na to, zda je na zemi sněhová pokrývka, nebo zuří sychravý, deštivý podzim.

Ke škodě či k užitku?
Krmítka mají své fanoušky i odpůrce. Zatímco jedni tvrdí, že jsme ptáčata obrali o jejich přirozený zdroj obživy a v mnohém závisí na naší štědrosti, jiní jsou přesvědčeni, že přikrmování obírá populaci opeřenců o jejich houževnatost. Zasahujeme do jejich životního prostředí, ubíráme jim porosty, které jsou skrýší a zdrojem obživy, ale současně kolem sebe rozhazujeme množství odpadků, které se staly jejich každodenním chlebíčkem.

Krmítka však mají mnohaletou tradici a ptáčata se k nim opět vracejí. Umístíme-li je na správné místo a naplníme zdravými pochoutkami z přírody, můžeme jen pomoci. Atraktivními se stávají koncem října a zájem o ně přetrvává až do pozdního března.

Co nabídnout a co ne?
Při krmení nikdy netušíme, kdo se zastaví na hostině, a proto je třeba počítat s tím, že různé druhy ptáčat mají různé stravovací návyky. Čím pestřejší menu jim připravíme, tím vyšší pravděpodobnost je, že se nám naskytne více než pohled na zvídavé sýkorky a nenasytné drozdy.

Hmyzožravci mají největší zájem o živočišné tuky a olejnatá semena. Ulahodíme jim neuzenou vepřovou slaninou, skopovým nebo hovězím lojem, kostmi se zbytky masa, slunečnicí, mákem či semenem řepky.

U tuků je třeba myslet na to, jak se budou chovat, opřou-li se do nich teplé sluneční paprsky. Zatímco lojem naplněné misky ustojí i neobvykle teplé dny, vepřové sádlo smíchané se semínky se může rozpustit a vypadnout z misky zavěšené dnem vzhůru.

Všechny druhy semínek
Semenožravé ptactvo potěší všechny druhy semínek, které procházejí našimi domácnostmi. Proso, pohanka, ovesné vločky, nahý oves či různé směsi z chovatelských prodejen jsou jistou volbou. Nejednou obsahují i ​​semena trav či nekulturních rostlin, která jsou přirozenou součástí ptačího jídelníčku. Pšenice, ječmen či jiné píce jsou pro ně nezajímavé.

Plodožravci se potěší jablkům, slupkám z ovoce, vařeným bramborám, strouhané kořenové zelenině či sušeným rozinkám. Je nesmyslem přinášet do krmítka plody z procházek po přírodě, kde by si je ptáčata našla i sama.

Nabídku lze doplnit vařenou rýží, nesolenými oříšky či dokonce strouhankou. Ptáčata si i tak udělají v krmítku pořádek samy a ukáží, co jim chutná a co ne. Šikovnými zobáčky vyházejí na zem vše, co jim nepadne k užitku. Do krmítka rozhodně nepatří zbytky nezkonzumovaných pokrmů a suroviny, které podléhají rychlé, nekontrolovatelné zkáze.

Kam patří krmítko?
Budka nejvíce pasuje tam, kde se ptáčata budou cítit nejlépe a budou chráněna před predátory a nevítanými hosty. Zatímco v paneláku je jediným vhodným místem balkon či parapet, na dvoře či v zahradě je úplně jiná situace.

Krmítko patří do výšky alespoň 150 centimetrů nad zemí na volné a přehledné místo, které odhalí blížící se kočku či kunu. Jelikož mnohá ptáčata si do krmítka přicházejí pouze po drobná sousta, která konzumují na bezpečnějším místě, je vhodné, pokud se v těsné blízkosti nachází dřevitý porost či vyvýšené, bezpečné útočiště.

Znáte-li místa, která se stala pro ptáky odpočinkovými, odhadnete rychle, kam krmítko patří. Vždy se však jedná o kompromis. Na rozdíl od ptáčat nemáme křídla, a tak musíme myslet na pohodlné doplňování dobrot.
Při loji, slanině či živočišných tucích je třeba hledat strategická místa, aby se nestala lehkou kořistí čtyřnohých lovců. Ochranná síťka na hrudce loje je nezastaví a tak je třeba sáhnout po dokonalejších bariérách. U tuků je třeba počítat is čímsi dalším. Ptáčata si po krmení čistí zobáčky, a tak se balkonové šňůry na prádlo stanou jejich dentální nití.

Jaké je nejlepší?
Každé krmítko má dva důležité úkoly. Zajistit snadný přístup k potravě a ochránit ji před rozfoukáním po okolí a znehodnocením sněhem a srážkami. Proto se nejvíce osvědčily přístřešky s přesahující stříškou a nízkými bočnicemi. Ty nejenže zabraňují vyfouknutí semínek, ale jsou také přistávací rampou pro návštěvníky.

Na použitém materiálu nezáleží. Ať už se jedná o dřevo, kov nebo plast, důležité je opracování. Ostré hrany jsou nepřípustné.

Velikost krmítka určí, jaké druhy k vám zavítají a jaké ne. Větší krmítka dávají šanci, že kromě sýkorek, brhlíků, červínek a hýlů se zastaví na hostinu i drozdy, straky, sojky a datle. Krmítka jsou často příliš malá, a tak je šance na urozenou návštěvu velká.

Setkat se lze is zásobníkovými krmítky, která jsou nejčastěji vyhotovena z drátěného pletiva či plastu. Jsou jakýmsi sílem, které stačí doplňovat v delších časových intervalech. Ve spodní části má vyjímací otvor, přes který se ptáčata dostanou k vytoužené potravě.

Je úplně jedno, jestli se rozhodnete pro krmítko z obchodu, nebo si jej z nepotřebných zbytků materiálu vyrobíte sami. Pokud nemáte dostatek odvahy pustit se do šroubování a přitloukání hřebíků, začít můžete třeba prázdnou PET lahví. Pokud ve spodní třetině vyříznete otvor a po zavěšení ji naplníte semínky, vytvoříte tak krmítko pro malá ptáčata.

Pozorujte jejich návyky
Ptáčata mají svůj biorytmus as velkou přesností se do krmítka vracejí ve stejných časových úsecích dne. Téměř by bylo možno nastavit si podle nich hodinky. V průběhu dne se střídají různé druhy a při delším pozorování zjistíte, že se jedná stále o stejné jedince, z nichž některé můžete znát z předchozích let.

Ptáčata očekávají, že se přizpůsobíme jejich rytmu, a je vhodné vypěstovat si návyk pravidelného doplňování krmiva tak, aby vždy našli svoji vytouženou dávku potravy. Jsou zklamané, pokud je krmítko prázdné, a vracejí se do něj znovu, dokud nezaženou hlad.

Při jejich pozorování pomůže webová kamera, která spolu se softwarem odhalí, kteří návštěvníci se přes den zastavili, a k zahození není ani fotoaparát s funkcí časosběrného snímání, který pomůže při odhalení jejich denního režimu.

Pokud jste dosud krmítko nepřipravili, stravte tvůrčí odpoledne v dílně, vydejte se do knihovny po encyklopedii našeho ptactva a připravte zásoby, abyste měli nové krmítko čím plnit, dokud se neozve časné jaro.